Když nemůžeš, podpoř, aneb Společně na vrchol

Cyklistické soustředění Velké Losiny 2021

,,Život je jak bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš," říká protagonista Tom Hanks v jedné z jeho nejslavnějších rolí. Každý zážitek je jiný, zvláštní a mnohdy, pro mnoho z nás, neopakovatelný.

Velké Losiny - Na počátku září vrcholky Pradědu a Dlouhých strání přivítaly společně se sluníčkem natěšené cyklisty a jejich doprovod v malebném kraji Jeseníků, kam jsme se vydali již podruhé.

Říká se, že nikdy nevstoupíš do stejné řeky, že každý zážitek je originální a neopakovatelný. Pro některé z nás byl víkend v této části naší země premiérou, jiným se pak vracely vzpomínky, kdy nás navštívil Honza Hroch, který je stále v kómatu po mozkové a srdeční příhodě. Emoce i očekávání se mísily v každém z nás, a s napětím jsme očekávali, jaký bonbónek nebo výzvu si pro nás trenérky tentokrát připravily.

Jeseníky nabízejí nemálo zajímavých míst, které stojí za návštěvu. Jmenujme například Karlovu studánku, Petrovy kameny nebo Rabštejn. Dominantou tohoto pohoří je samotný Praděd, kterému statně sekundují Dlouhé stráně. Z pohledu cyklisty se poslední dvě místa řadí mezi velké sportovní výzvy. Dlouhé stráně pak svou unikátností a jedinečností lze zařadit mezi sedm divů naší země.

Večerní briefing nejen že uvítal novou akvizici našeho týmu, Jindru Mašína, zároveň poodhalil program prodlouženého víkendu. "Zítra pojedeme Dlouhé stráně," zaznělo z úst šéf trenérky Lenky. Někteří z nás jen nevěřícně kroutili hlavou a vzpomínali, jaké to bylo před rokem, jiní se pak těšili a s očekáváním neotřelého zážitku uléhali do svých pelíšků v Penzionu Brněnka, kde náš tým našel střechu nad hlavou.

Další den nás přivítalo příjemné počasí, které jako by nás chtělo vybídnout a podpořit k výkonům, jež každého z nás posunou o kousek dál. Na místo startu, kde náš výšlap započal, jsme se vydali ve dvou skupinkách. První jela na kolech ze samotných Velkých Losin a na start musela překonat 15 km, ta druhá se pak, i se svými stroji, svezla autem.

Místo startu se nacházelo v samotném srdci obce Loučná nad Desnou v nadmořské výšce 490 m. Čekalo nás tak dalších výškových 885 metrů k dosažení samotného vrcholu. Výšlap byl pro každého z nás jednou velkou výzvou. Počasí nám opravdu přálo, nefoukalo, nebylo žádné vedro, prostě značka ideál. Cesta samotná ubíhala velmi pomalu a záchytný bod v podobě první nádrže byl pro mnoho z nás malou úlevou. Druhá část byla mnohem náročnější, každý metr, každé šlápnutí bolelo víc a víc.

Držíme se rčení: "Když nemůžeš, přidej!" s dodatkem: Podpoř! Není důležité jak, podstatné je nevzdat se. Pokoření vrcholu se stalo odměnou pro každého z nás. Samotné emoce pak vykresluje video reportáž, která je součástí článku.

Sjezd zpátky byl také velkým zážitkem.

Znaveni, ale šťastni jsme se ve zdraví vrátili do našeho dočasného domova a těšili se, co nám přinese den příští.

Sluneční paprsky nás pomalinku tahaly z našich postýlek, aby nás vypravily na výlet po samotném okolí Velkých Losin s návštěvou Šumperka, kde jsme pojedli v italském stylu.

Naše soustředění se pomalinku ubíralo ke svému konci. Neděle patřila relaxaci a odpočinku. Poslední den jsme pojali typicky lázeňsky. Navštívili jsme místní termální koupele, kde jsme si připadali jako v ráji, teplá voda a sluníčko nad hlavou. No, co si přát více!

,,Samotné soustředění se mi moc líbilo. To, jak jste jeden druhého podporovali a navzájem si pomáhali. Tak to by měl opravdu fungovat tým. Kdy se podpoříte, i když třeba jenom slovy, ale podpoříte, abyste jako tým dosáhli cíle, tím se stal výšlap nahoru na Dlouhé stráně. Vím, jak moc jste si sáhli na dno svých fyzických sil, abyste tam dojeli. A tohle je to, co dělá tým a týmového ducha. Kdy i třeba jeden druhého zastoupíte. Jsme už poměrně velký tým (a to je dobře) a nás doprovodů je tolik, kolik je. A právě proto je třeba si navzájem pomáhat. A tohle je ten pravý týmový duch, ne nějaký obrovský supr výkon v podobě třeba nejrychlejšího času (i když sem tam nějaká výzva určitě neuškodí, například výjezd na Dlouhé stráně nebo že by i Praděd?), ale to, že jeden druhého umíte zastoupit a podpořit, aby třeba i oni tu výzvu dali a zvládli to. A třeba i za cenu toho, že slevím ze svého osobního supr výkonu, právě za to, že pomůžu ostatním. A příště se to zase vrátí vám, zase vás někdo podpoří, až třeba budete chtít dát ten supr výkon. Ale třeba v jiné chvíli a na jiném místě," dodala hlavní trenérka Lenka Mervartová.

,,Prostě myslím, že jsme opravdu skvělá parta a jsem opravdu moc ráda, že jsem její součástí," doplnila.

Každý příběh má svůj začátek a konec. Ten náš už své řádky dopsal a nám cyklistům nezbývá než poděkovat celému realizačnímu týmu, holkám za jejich nasazení a vám všem za vaši přízeň. Děkujeme.

Fotodokumentace zde: